Sportovní turistický kurz 2018

Po náročném prvním školním týdnu jsme se celí vyčerpaní rozhodli prodloužit si prázdniny ještě alespoň o týden. Spolu se třemi profesory, komplexním balíčkem vzduchovek, míčů a softbalového náčiní, plnými batohy chipsů, Kofoly a dalších nezbytných věcí a úsměvy na tvářích jsme se vydali vstříc dobrodružství Sportovního turistického kurzu.

Necelé dvě hodiny jízdy autobusem nás dostatečně navnadily ke zdolání prvního cíle – pěší túry. Společnými silami jsme zdolali dvanáctikilometrovou trasu, dvě rozhledny a naše svačiny, zatímco bilance našich dvou zdravotně indisponovaných kamarádů, kteří zvolili kratší trasu, byla sice nižší, nicméně také krásná.
U penzionu Školka jsme se plni dojmu sešli a nadešel čas na tzv. osobní volno. Ať už aktivně (volejbal, fotbal, minigolf) či pasivně (povzbuzování, konverzace) využitý čas nepřinesl (až na jedno zlomené zápěstí) žádné větší zranění, a toto štěstí se nás díkybohu drželo po celý kurz.

Když mluvím o štěstí, mám na mysli i počasí. Nemilosrdný budíček nás sice ráno vracel do reality, sluníčko nám ji však alespoň trochu zpříjemňovalo. Dokonce se našli i odvážlivci, kteří s panem profesorem Lisztwanem běhali. Ráno. Brr.
Po vydatné snídani přišel na řadu program. Kantoři dostali nelehký úkol – naučit třídu v pěti dnech střílet, hrát softball, táborničit, pracovat s obvazy, ovládat první pomoc a orientovat se v mapách. Vzhledem k tomu, že většina žáků alespoň jednu z výše uvedených aktivit prováděla poprvé v životě, učitelskou trpělivost opravdu obdivuji. Však také trpělivost růže přináší! A tak jsme již ve čtvrtek všichni zvládli zaběhnout duatlon (aniž by byl při střílení někdo zraněn!) a v pátek dokonce softbalový miniturnaj (aniž by byl někdo zraněn při odhazování pálky)

Pan profesor Přikryl nás mimo jiné naučil, že sever není na jihu a že při resuscitaci malého dítěte opravdu nemusíme zlámat všechna žebra. Kurz jako takový nám však také osvěžil dovednosti v oblasti verbální komunikace a kolektivního cítění, což se, myslím, alespoň v dnešní době cení zlatem.
Nesmím zapomenout na čtvrteční táborák, který sice v souladu se zákonem o rozdělávání otevřených ohnišť tak úplně táborákem nebyl, avšak náladě to neubralo. Severní vítr je krutý…

Ač možná někteří z nás mají některé zážitky (po nadměrné konzumaci dětského šampusu a likérových bonbonů) v mlze, jistě se shodneme, že bychom si podobný týden velmi rádi zopakovali.

Foto: Martina Honzáková, Kvarta

Matěj Janík, 4. KA