Historie školy

Úvod

Po vzniku Československa v říjnu 1918 bylo zapotřebí nových českých škol, zejména v pohraničních oblastech země. Nová republika se však musela potýkat s řadou problémů hospodářských, národnostních a sociálních, proto otázka českého školství zůstávala v té době věcí druhořadou.

Období 1921 – 1945

Slezské matici osvěty lidové dalo proto značnou práci, než na tehdejším ministerstvu školství a národní osvěty vymohla souhlas k založení soukromého Českého reformního reálného gymnasia Slezské matice osvěty lidové v Českém Těšíně, a to 1. září 1921. Dočasným vedením školy byl pověřen profesor na českém státním reálném gymnáziu v Orlové Karel Svoboda, kterého od 1. března 1922 ve funkci vystřídal Konstantin Petřík, profesor státního reálného gymnázia v Hranicích na Moravě.                                                 

Nové školské instituci vyšla vstříc tehdejší Československá vnucená správa panství Frýdeckého a komory Těšínské a pronajala jí pravou polovinu přízemí panského úřednického domu č. 8 v dnešních Masarykových sadech. V dalším roce jí pak uvolnila i levou polovinu tohoto objektu.

Počet studentů však v následujících letech stoupal, takže kapacita budovy již přestávala stačit. Z toho důvodu byly ve školním roce 1923/24 adaptovány byty v přízemí sousedního domu č. 10, kde vznikly 4 učebny. V dalších letech však bylo nutné pronajmout rovněž 3 učebny v německé dívčí obecné škole, později 2 učebny a 1 třída v přízemí budovy okresního soudu (později německé obchodní školy) v dnešní ulici Sokola Tůmy.

Ve školním roce 1930/31 byla pro potřebu další učebny dokonce adaptována místnost bývalé prádelny v domku na nádvoří „hlavní budovy gymnázia“. Škola tak na počátku 30. let působila na 5 různých místech, což nutně přinášelo komplikace především v organizaci výuky, navíc přibývalo i žáků dojíždějících ze vzdálenějších oblastí, takže 1. února 1928 došlo k otevření internátu v domě č. 14 na Kostelní ulici, tehdy pro 24 studentů.

Nutnost vlastní školní budovy se stávala záležitostí více než neodkladnou. K tomu je zapotřebí zmínit, že prostory, v jakých se učilo, byly naprosto nevyhovující, a to jak početně, tak rozměrově. Navíc neexistovaly kabinety, pomůcky pro přírodopis, dějepis, zeměpis, chemii a matematiku byly uloženy ve vlhkém pokojíku, pomůcky pro fyziku dokonce v bývalé spíži.

Velkou nadějí pro budoucnost školy se stalo její zestátnění, ke kterému došlo v červenci 1923, a škola tak získala nový název: Státní reformní gymnasium v Českém Těšíně. Jako státní instituce měla daleko větší šanci získat vlastní školní budovu. Už 9. května 1924 se konalo komisionální ohledání stavebního místa, a to v blízkosti prozatímních vojenských baráků na Kontešinci, ale nakonec byla stavba nové gymnazijní budovy odsunuta na neurčito.

Poměrně dlouho převládala snaha postavit školu v centru města nebo v jeho těsné blízkosti. Nakonec se však pozornost příslušných orgánů začala soustředit na nově vznikající městskou čtvrť Rozvoj. Proto k dalšímu komisionálnímu šetření pozemku pro výstavbu školy došlo 30. ledna 1928, a to v bezprostředním sousedství frýdecké silnice. Pozemek tehdy náležel státním lesům a statkům, které však v souvislosti s rozvojem čtvrti přestaly počítat s jeho zemědělským využitím a navíc jejich nový ředitel Jindřich Důras měl k plánované výstavbě školy velmi kladný postoj. Ještě téhož roku dalo ministerstvo veřejných prací souhlas k výstavbě školy právě na tomto místě.

Příprava stavebních návrhů postupovala rychle. K užší soutěži byli 25. října 1925 vyzváni architekti Karel Valoušek z Českého Těšína a Karel Paclt z Prahy, nakonec však ministerstvo zadalo stavební návrh mladému pražskému architektovi Jaroslavu Fragnerovi, který v létě 1930 odevzdal detailně vypracované plány stavby školy včetně rozpočtu. Díky němu tak vznikla na svou dobu velmi moderní a stylově vyvážená funkcionalistická stavba s řadou frontálních oken v průčelí.

15. září 1931 vypsal Zemský úřad v Brně soutěž na zemní, zednické, železobetonářské a kamenické práce a na základě jejích výsledků zadal stavitelské práce firmě Václav Nekvasil z Českého Těšína a tesařské práce firmě Josef Conk z Kroměříže. Stavět se začalo okamžitě, a to od dubna 1932.

V neděli 26. června 1932 se pak konala slavnost položení základních kamene za účasti místních českých korporací i za přítomnosti tehdejšího ministra školství a národní osvěty dr. Ivana Dérera. Ke slavnostnímu otevření školy došlo 23. června 1935, a to za přítomnosti tehdejšího ministra školství a národní osvěty dr. Jana Krčmáře. Přípravný výbor vydal u této příležitosti památník, odznaky, pohlednice, nálepky a zároveň získal povolení zvláštního poštovního razítka.

I když budova ještě zdaleka nebyla dokončena, škola v ní již 1. září 1935 zahájila svou činnost. Pro 14 tříd bylo však k dispozici pouze 11 učeben vybavených starým nábytkem, takže se muselo vyučovat na směny, a navíc nebyly dokončeny ani šatny. I přes tyto obtíže měli profesoři i studenti velkou radost, že mají konečně vlastní důstojné zázemí. Tu jim však zkalila velmi politováníhodná událost. V noci z 1. na 2. září 1935 rozbili neznámí pachatelé 12 frontálních oken ve všech podlažích budovy a použili k tomu celkem 38 kamenů.

Hned v následujícím roce došlo v historii školy opět k velké změně. 24. února 1936 podalo tehdejší rodičovské sdružení městské radě návrh na změnu typu školy, a to na reálné gymnázium. Důvodem bylo, že reformní reálná gymnázia byla v poslední době v celé republice rušena, a tak přechod studentů na jiný typ gymnázia jim působil potíže. Navíc vysoké školy žádaly po absolventech reformních gymnázií doplňovací maturitní zkoušku z latiny. A tak s platností od 1. září 1936 byla instituce přejmenována na Státní československé gymnasium v Českém Těšíně. Tehdy se zdálo, že školu čeká konečně poklidný vývoj, ale opak byl pravdou. Přišel osudný rok 1938. Se souhlasem ministerské rady z 2. srpna 1938 svolil ministr školství a národ ní osvěty dr. Emil Franke, aby byly při gymnáziu v Českém Těšíně zřízeny a postupně otevírány polské pobočky. Úřední název školy se tak opět změnil na Státní československé reálné gymnasium s polským pobočným oddělením v Českém Těšíně. Do polské pobočky bylo zapsáno 44 studentů a celkový počet studentů na škole dosáhl historického maxima – 869.

Nový školní rok 1938/39 byl zahájen 5. září 1938, ale již od 19. září školní docházka vázla. Bylo nutné aktivizovat činnost civilní obrany, do níž se zapojila řada studentů a profesorů školy. Jejich úkolem bylo spolu s vojenskými strážemi hlídat po nocích školní budovu, strategická místa ve městě i československo-polskou hranici, poněvadž ze strany polských bojůvkářů docházelo k násilným činům a k zakládání požárů. Navíc v důsledku mobilizace byla na železnicích omezena osobní doprava a autobusy byly zabrány pro vojenské účely

Na základě mnichovské dohody vstoupila 1. října 1938 na území československé části Těšínska polská okupační vojska a k tomuto datu došlo i k ukončení vyučování ve škole. Tehdejší ředitel školy Konstantin Petřík ještě stačil odeslat maturitní, hlavní a část třídních katalogů vlakem na gymnázium do Místku. Z vnitřního zařízení a ze sbírek však nebylo převezeno nic a školní budova byla 3. října 1938 předána polské přejímací komisi. České gymnázium tak bylo přeloženo do Frýdku, kde dostalo k dispozici budovu po bývalém německém gymnáziu. Zápis žáků zde proběhl ve dnech 17. – 22. října 1938, a to výhradně pro ty z oblasti polského záboru a vyučování pak bylo zahájeno 28. října 1938. Umístění školy bylo nouzové: bez tělocvičny, kreslírny, rýsovny, poslucháren pro fyziku a chemii a zařízených kabinetů a navíc zde byly umístěny některé třídy obecné školy.

Po odchodu dosavadního ředitele Konstantina Petříka na reálné gymnázium do Olomouce 9. února 1939 převzal vedení ústavu František Ondrák. Další politické události však osud přemístěného českotěšínského gymnázia zpečetil. 15. 3. 1939 došlo k nacistické okupaci Čech a Moravy, a tak ve frýdecké gymnazijní budově bylo ubytováno německé vojsko. Vyučovalo se pak v místnostech státního reálného gymnázia v Místku a v měšťanských školách ve Frýdku. 1. září 1939 pak byla škola sloučena se státním reálným gymnáziem v Místku, a tím přestala právně existovat.

V gymnazijní budově na Frýdecké ulici v nově sjednoceném Cieszynie vzniklo nejprve Państwowe gimnazjum im. A. Osuchowskiego. Čeští studenti, kteří na zabraném území zůstali, mohli pokračovat ve studiu na této škole. Po likvidaci Polska nacistickým Německem a Sovětským svazem koncem září 1939 bylo polské gymnázium zrušeno a ve školní budově byly ubytovány německé rodiny z Volyňska, které způsobily značné škody nejen na samotné budově, ale i na jejím vnitřním zařízení. Po jejich vystěhování zde byla otevřena škola Maria Theresia Schule-Oberschule für Mädchen, která zde setrvala až do února 1945. Poté byl zde zřízen vojenský lazaret, a to až do příchodu sovětské armády 3. května 1945.

Období 1945 – 1989

Po osvobození se začalo s obnovou gymnázia, byť v poněkud jiných politických a společenských podmínkách. Od 13. července 1945 probíhaly opravy interiéru gymnazijní budovy a škola byla obnovena jako Státní reálné gymnasium v Českém Těšíně 1. září 1945 a krátce nato (18. září 1945) byly při ní opět zřízeny pobočky s polským vyučovacím jazykem. Zatímním správcem školy se stal profesor Antonín Kejzlar, který nastoupil do funkce 9. srpna 1945, a působil zde do 31. srpna 1946, kdy ho ve funkci vystřídal RNDr. Bedřich Hustý. První poválečný školní rok probíhal se značnými obtížemi. Žáci se po dlouhodobé přestávce obtížně adaptovali na vyučovací proces, mnozí z nich v době okupace nechodili do školy vůbec nebo navštěvovali školu německou. Někteří ze starších ročníků navíc trpěli zdravotními problémy způsobenými předchozím totálním pracovním nasazením v říši.

Smutným přelomem nejen v dějinách naší školy se stal komunistický převrat v únoru 1948, kdy se výchovně vzdělávací proces nesl zcela v intencích komunistické ideologie. Navíc komunistické experimenty našemu školství uškodily. Od 1. září 1948 byl uveden v platnost zákon o základní úpravě jednotného školství, podle něhož byla gymnázia zařazena mezi školy třetího stupně. 20. dubna 1949 zřídilo ministerstvo školství, věd a umění z dosavadních poboček při naší škole samostatné reálné gymnázium s polským vyučovacím jazykem. Tato nová samostatná škola zůstala v budově na Frýdecké ulici do roku 1953, poté byla přestěhována do objektu na ulici Havlíčkově.

Od 1. září 1949 byl úředně změněn název školy na Gymnasium. Vedle „českého a polského gymnázia“ byly v budově propůjčeny národní škole 4 místnosti pro učebny a 1 místnost pro ředitelnu, 5 místností pak škole důstojnického dorostu, který zde měl vyučování dvakrát týdně, a ve školním roce 1951/52 byla jedna místnost k dispozici vyšší zdravotnické škole. V období 1950/51 až 1959/60 probíhala na gymnáziu také večerní forma studia pro pracující. Dočasně zde působila i pobočka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Do dalšího vývoje školy výrazně zasáhla organizační změna. V souvislosti s novým školským zákonem vydalo ministerstvo školství a osvěty 3. května 1953 výnos o ukončení studia žáků 3. tříd gymnázií ve školním roce 1952/53. Vyučování skončilo 13. června 1953 a žáci 3. třídy, navštěvovali v období od 6. července do 15. srpna 1953, tedy v době letních prázdnin, šestitýdenní kurs ve dvou odvětvích – technickém a humanitním. Vyučovalo se ve 26 hodinách a v 6 hodinách se konala praktická cvičení. Písemné maturitní zkoušky se konaly 10. srpna 1953, a to pouze z českého jazyka, a v období od 24. do 27. srpna 1953 pak proběhy zkoušky ústní. Tento školní rok byl na dlouhou dobu posledním rokem gymnázií, poněvadž gymnázia jako buržoazní přežitek byla zrušena a nahradily je jedenáctileté střední školy.

V prvním roce nového typu školy studovalo na škole 669 žáků včetně večerního studia pro pracující. V profesorském sboru docházelo v 50. letech ke značné fluktuaci, která byla v několika případech způsobena ideologickým nátlakem nadřízených orgánů. 30. června 1958 tak byli donuceni ukončit své působení na škole profesoři: Česlav Valošek, Miloslav Pastrňák a František Stachovec.

V souvislosti s tehdejším důrazem na užší sepětí teoretické výuky s výrobou byla ve škole vyučována polytechnická výchova. Její výuka probíhala jednak na školním pozemku, jednak v domě pionýrů a v nouzové dílně na sousední zdravotnické škole. Proto se učitelé, studenti a členové SRPŠ rozhodli svépomocí, v tzv. Akci Z, vybudovat u stávající tělocvičny dílnu pro polytechnické vyučování. Velkou část stavebního materiálu dodal tehdejší patronátní podnik školy – Třinecké železárny VŘSR. Koncem školního roku 1957/58 byla stavba zahájena a 1. září 1959 předána k užívání.

Další organizační experiment týkající se středního školství se odehrál na počátku 60. let. Na základě nového školského zákona z 15. prosince 1960 došlo od 1. září 1961 k rozdělení dosavadní jedenáctileté střední školy na základní devítiletou školu (ZDŠ) s 1. až 9. ročníkem a střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ) s 1. až 3. ročníkem. Obě školy zůstaly dočasně pod jednotnou správou a k jejich rozdělení pak došlo 1. října 1963, kdy funkcí ředitele SVVŠ byl pověřen RNDr. Bedřich Hustý a ředitelkou ZDŠ dosavadní zástupkyně ředitele Anna Kotmelová. Školní budova zůstala pod správou SVVŠ do 31. prosince 1963, poté ji převzal tehdejší Městský národní výbor v Českém Těšíně. Provozní zaměstnanci a zaměstnanci školní kuchyně zůstali ve stavu ZDŠ, někteří profesoři měli celý úvazek na SVVŠ a patřili kmenově k této škole, ostatní měli úvazek smíšený, a byli tak zaměstnanci ZDŠ.

Od listopadu 1961 byl u školy zřízen kurs pro přípravu důstojníků z povolání, který se konal vždy jednou týdně. Ve školním roce 1962/63 byla ukončena výstavba skleníku a biologické pracovny, postupně docházelo k vybavování dalších odborných pracoven, ve školním roce 1965/66 to byla jazyková učebna a pak fyzikální laboratoř pro praktická cvičení. Zároveň byl do výuky zařazen nový předmět – základy výroby. V průběhu 60. let bylo nakoupeno dostatečného množství audiovizuálních pomůcek, doplňovaly se sbírky a žákovská knihovna.

Od 1. října 1966 přešla budova školy pod správu Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě, poněvadž vyšší počet tříd měla SVVŠ než ZDŠ. Za pomoci SRPŠ a Třineckých železáren VŘSR došlo v letech 1966 – 1969 k větším opravám školní budovy: nátěru střechy a výměně okapů v délce 140 m. Školní rok 1966/67 byl posledním rokem aktivního působení RNDr. Bedřicha Hustého ve funkci ředitele školy, s jehož jménem byla spojena dlouhá epocha vývoje této instituce: od reálného gymnázia, přes jedenáctiletku až po střední všeobecně vzdělávací školu.

Novým ředitelem se stal od 1. září 1967 Jiří Karas, dosavadní ředitel SVVŠ v Karviné. Počet tříd se načas ustálil na 9 a dočasně se přešlo na jedenáctidenní vyučovací cyklus. Školu však neblaze ovlivnila iniciativa tehdejšího vedení Třineckých železáren VŘSR, které v srpnu 1968 prosadilo na ministerstvu školství přemístění SVVŠ z Jablunkova do Třince.

V souvislosti s politickým uvolněním a demokratizačním procesem po lednu 1968 se v odborných a politických kruzích začalo hovořit o znovuzavedení osmiletých gymnázií. Naše škola se připojila k návrhu zřídit čtyřletý typ gymnázia. Ve školním roce 1968/69 se tak podařilo vedle stávajících tříd SVVŠ otevřít jednu třídu čtyřletého gymnázia s přírodovědným zaměřením a v roce následujícím 3 třídy tohoto typu, z toho dvě se zaměřením humanitním. Celkový počet tříd se podařilo udržet na devíti, nově byly zavedeny všechny volné soboty.

Konec 60. let však celou naší společnost poznamenal nástup tzv. normalizace, která se neblaze projevila ve všech oblastech politického, ekonomického a společenského života, školství nevyjímajíce. Mimořádný zákon vydaný s platností do 31. prosince 1969 dovoloval okamžitě propustit ze zaměstnání všechny vedoucí pracovníky ve školství, kteří se v roce 1968 angažovali ve prospěch demokratizace společnosti a kteří odsoudili srpnovou okupaci v roce1968. Později došlo rovněž ke kádrování řadových učitelů. Naštěstí našemu gymnáziu se kádrové čistky vyhnuly, navíc se byli přijati profesoři z havířovského gymnázia: Bohuslav Petrer a Josefa Čiháková. Po 12 letech zde opět, tentokrát jako externista, začal působit profesor třineckého gymnázia František Stachovec.

Na počátku 70. let se škola připravovala na své první velké jubilejní oslavy, a to padesátiny, které proběhly ve dnech 24. až 26. září 1971. V bývalé kreslírně školy (nynější aule) byla uspořádána výstava s tématikou života školy: tabla maturantů, záběry z vyučování, brigád, výletů a exkurzí, ze sportovních soutěží, výtvarné práce studentů, diplomy vyznamenaných učitelů, vědecké práce a další. Panely a vitríny pro tuto výstavu zapůjčilo Vlastivědné muzeum v Českém Těšíně. Celý projekt připravili: profesor Bohuslav Peter a učitelka ZDŠ Ilona Novotná. U příležitosti oslav byl vydán almanach s dodatkem, na jehož přípravě měl kromě jiných největší zásluhy profesor František Stachovec.

V pátek 24. září 1971 krátce po 18. hodině byla zahájena v Těšínském divadle slavnostní akademie. Celý program pečlivě připravily a režírovaly profesorky Milada Matuszková a Anna Žižková, představení akademie pak komentoval a uváděl tehdejší režisér Československé televize Jiří Prokel, absolvent školy z roku 1951, a vystoupilo zde přes 70 účinkujících. Celý program trval dvě a půl hodiny a měl nečekaný úspěch. Bohužel ne všichni zájemci se tehdy do divadelního sálu dostali.

Hlavním dnem oslav pak byla sobota 25. září, kdy už od časného rána se ve škole scházeli absolventi, profesoři a hosté, aby si prohlédli výstavku a školu. Ve školní jídelně bylo tehdy zajištěno bohaté občerstvení. Slavnostní oběd pro profesory a zástupce úřadů a institucí se pak konal v tehdejším rekreačním středisku Třineckých železáren, v Řece. Odpoledne se pak uskutečnilo slavnostní shromáždění v Těšínském divadle, kde mj. vystoupil Pěvecký sbor moravských učitelů. Poté se konaly srazy absolventů školy na různých místech v Českém Těšíně a sešlo se jich dohromady na 1 200, někteří přijeli i ze zahraničí: Polska, Rakouska a tehdejší SRN.

V první polovině 70. let provázely naši školu těžkosti, které souvisely jednak se zúžením spádového obvodu uchazečů, jednak s přechodným snížením populačních ročníků. Projevilo se to poklesem průměrného prospěchu. Počet tříd dokonce klesl na 8. Dalším problémem bylo společné působení gymnázia a ZDŠ v jednom objektu. Nad školou měl tehdy patronát Důl Prezident Gottwald (nynější Důl František) z Horní Suché. Začátkem školního roku 1972/73, krátce před jeho zahájením, byl ředitel školy Jiří Karas povolán na jednoroční stáž do Karviné jako lektor pro filozofii. Jeho zastupováním a řízením školy byla pověřena dosavadní profesorka školy PaedDr. Hana Bijoková. V následujícím školním roce byli z politických důvodů odejiti z Pedagogické fakulty v Ostravě a na přímluvu tehdejší zastupující ředitelky na gymnázium přijati profesor Evžen Báče a Doc. Dr. Radim Prokop, CSc. Poté, co byl Jiří Karas v roce 1974 jmenován ředitelem gymnázia v Havířově, funkci ředitelky českotěšínského gymnázia převzala PaedDr. Hana Bijoková.

Ve školním roce 1971/72 byla realizována generální oprava elektroinstalace. Nově pak byly vybaveny šatny a tělocvična. Probíhala rovněž oprava střechy, která byla dokončena v roce 1977. Od června 1974 byla zahájena generální oprava kotelny, rozvodů ústředního topení, plynofikace a vodoinstalace. V roce 1975 v rámci estetizace interiérů byly v jednotlivých patrech odstraněny drátěné šatny a ty pak nově zřízeny v přízemí školy.

1. září 1976 došlo k přemístění ZDŠ do novostavby na Ostravské ulici, a tak vznikla možnost zřídit odborné učebny pro chemii a fyziku, 2 jazykové učebny, učebnu společenských věd, pracovnu pro biologii a laboratoř pro fyziku a chemii. Bývalá kreslírna byla upravena na síň tradic školy (nynější aula). Ve školním roce 1977/78 byla opravena kanalizace školy a došlo k jejímu napojení na kanalizaci městskou.

Od školního roku 1976/77 se znatelně zlepšila možnost výběru nových uchazečů o studium na naší škole. V souvislosti s přechodem na novou školskou soustavu přišli na školu žáci už z 8. tříd ZDŠ. Od školního roku 1978/79 však byl podle další nové koncepce zaveden nový předmět ZTE (Základy techniky a ekonomiky), od následujícího školního roku pak ZVOP (Základy výroby a odborné přípravy). Právě zavedení nových odborných předmětů mělo umožnit maturantům lepší uplatnění v praxi, pokud dále nechtěli pokračovat ve studiu na vysokých školách. Během několika následujících let tak vzrostl zájem o studium na gymnáziu natolik, že ve školním roce 1981/82 stoupl počet tříd na 16, postupně se však jejich počet ustálil na třinácti. Na druhé straně tento trend gymnáziu jako škole připravující své studenty hlavně na vysokoškolské studium uškodil. Výuka úzce specializovaných odborných předmětů s naprosto nedostačující praxí a s externími vyučujícími, mnohdy bez vzdělání v oborech pedagogiky a psychologie, zrušení předmětů estetických – hudební a výtvarné výchovy a osvědčeného dělení gymnázia na větev přírodovědnou a humanitní byla nebyla příliš šťastným experimentem. Nutno je však uvést, že tehdy se jednalo o jev obecný.

Vedle klasické výuky škola organizovala řadu zájmových kroužků, např. fotografický, zdravotnický, pěvecký, recitační, společenskovědní, sportovní, střelecký a kroužky jazykové. Pokračovaly rovněž tradiční akce, jako byl kurs tance a společenské výchovy, školní ples, akademie a vystoupení žáků při různých kulturních a společenských příležitostech. Škola tak nadále posilovala svoji prestiž nejen ve městě jeho bezprostředním okolí, ale i v samotném kraji.

Studenti českotěšínského gymnázia zaznamenali v 80. letech řadu úspěchů v celostátních soutěžích. V roce 1984 získal Česlav Veit 2. místo v národním kole ve sportovní gymnastice. Martin Brzuchanski byl úspěšným účastníkem celostátního kola středoškolské odborné činnosti v Nitře. V roce 1986 se Tomáš Javorek stal úspěšným řešitelem celostátního kola chemické olympiády, v roce 1988 byly Karin Blahutová a Ivana Lupová oceněny v národním kole literární soutěže, Marian Heczko se úspěšně účastnil národního kola soutěže ve znalostech francouzského jazyka a Ivo Janáček byl úspěšný v celostátní soutěži v programování. V roce 1989 získala Regina Eichlerová ocenění v národním kole literární a též v recitační soutěže.

Rovněž na školu jako na objekt se nezapomínalo.V le­tech 1982 až 1985 proběhla další etapa generální opravy budovy gymnázia, v jejímž rámci došlo k výměně všech oken, opravě střechy, fasády a renovaci zelených ploch před školou. Přitom se podařilo upravit i interiér školy – na chodbách došlo k obkladu stěn versalitem a aula byla opatřena sametovými zatemňovacími závěsy. V rámci této fáze oprav byl konečně vyřešen problém s kuchyní a jídelnou, poněvadž po přemístění ZDŠ do nové školní budovy na Ostravské ulici nemělo gymnázium vlastní kuchyni. Obědy se z počátku dovážely ze Zemědělského odborného učiliště v Českém Těšíně a od roku 1978 ze ZDŠ na Ostravské ulici. Při postupném nárůstu strávníků bylo toto provizorium již neúnosné, a tak od 15. března 1982 škola zahájila vlastní stravování. Celá generální oprava objektu byla hrazena z prostředků tehdejšího Severomoravského kraje a její náklady činily přibližně 6 miliónů korun.Ve 2. polovině 80. let došlo rovněž k modernizaci odborných učeben a kabinetů. Postupně byla upravena laboratoř biologie, zřízena odborná učebna biologie, byl modernizován kabinet, laboratoř a učebna fyziky a chemie. V souvislosti s výukou ZVOP zde ve školním roce 1987/88 vznikla první učebna s osmibitovými počítači IQ 151 a PHD 85. Ve třídách došlo k instalaci zpětných projektorů a byl proveden televizní rozvod. Za léta 1981 – 1989 bylo pro školu zakoupeno vybavení ve výši 1 800 000 korun. V roce 1986 byl objekt školy prohlášen za kulturní památku.

Vzhledem k narůstajícímu počtu studentů vznikl problém s dosavadní tělocvičnou, která již kapacitně nestačila potřebám výuky tělesné výchovy a dalších sportovních aktivit. Přistoupilo se proto k výstavbě nové montované tělocvičny BIOS na hřišti školy, a to v rámci tzv. Akce Z. Objekt byl dokončen v roce 1990. V listopadu 1987 se poprvé v historii školy konal Den otevřených dveří pro žáky 8. tříd základních škol, učitele a rodiče, jehož tradice pokračuje dodnes.

Období 1989 – 2011

Převratné změny v dalším vývoji školy nastaly po listopadu 1989. V prosinci se zde ustavilo Občanské fórum, do jehož činnosti se aktivně zapojila velká část profesorského sboru i správních zaměstnanců. Byl přepracován celkový plán práce na školní rok 1989/90, z něhož byla odstraněna všechna povinná ideově politická školení, byla provedena úprava školního řádu, z chodeb školy zmizely panely s ideově politickou tematikou. Jako první z českotěšínských škol byla na gymnáziu zavedena nepovinná výuka náboženství.
K těmto změnám přispěli i studenti, kteří zrušili školskou organizaci SSM a vytvořili Studentské fórum. V jeho rámci se aktivně zapojili do kulturního dění ve městě, např. pomáhali při organizaci prvních neformálních oslav 1. máje. 1. února 1990 byl do funkce ředitele školy jmenován člen profesorského sboru Hynek Pospíšil, přičemž dosavadní ředitelka PaedDr. Hana Bijoková zůstala na škole jako vyučující anglického jazyka. Na jaře 1990 došlo k rehabilitaci bývalých profesorů naší školy: Miloslava Pastrňáka, Česlava Valoška, Františka Stachovce, Bohuslava Petra a RNDr. Radima Prokopa, CSc.

1. listopadu 1990 byla tehdejším Severomoravským krajským národním výborem přiznána škole právní subjektivita, od 1. ledna 1992 se stala rozpočtovou organizací a od roku 1995 organizací příspěvkovou.

Od školního roku 1990/91 byly z vyučovacích osnov vypuštěny předměty branná výchova a základy výroby a odborné přípravy (ZVOP) a znovu zavedeny předměty estetické výchovy – výtvarná a hudební. Ruský jazyk se dostal do pozadí, jeho výuka byla realizována ve volitelném semináři. Škola jako jedna z prvních v republice zahájila vedle stávajícího čtyřletého cyklu činnost sedmiletého gymnázia (od školního roku 1996/97 osmiletého).Došlo k opětovnému zavedení větve humanitní, přírodovědné a všeobecné. Ustoupilo se od pravidelných brigádnických akcí v zemědělství, přednost naopak dostaly soutěže a olympiády v nejrůznějších oborech. Na druhé straně ředitel školy tehdy rozpustil stávající SRPŠ, což se později projevilo jako akt kontraproduktivní.

Ve školním roce 1992/93 byla díky prostředkům z ministerstva školství a sponzorským darům, zvláště od Třineckých železáren, zahájena výstavba víceúčelového hřiště s umělým povrchem, které bylo dokončeno v roce 1994.

Výstavba nových sportovních objektů pak vedla ke vzniku Sportovního klubu jako občanského sdružení, 28. července 1993, který od následujícího školního roku začal pracovat jako první v okrese Karviná. Velmi pozitivně řešil a doposud řeší náplň volného času studentů odpoledními sportovními aktivitami pod odborným dohledem vyučujících. Od 1. září 1998 bylo rozhodnutím Výkonného výboru AŠSK ČR zřízeno u Sportovního klubu Gymnázia v Českém Těšíně Centrum sportu AŠSK, což umožňovalo sportovní vyžití mládeže také z ostatních místních středních a základních škol.

Ve zcela novém duchu probíhaly oslavy 70. výročí založení školy. Koordinací připravovaných akcí byla pověřena PaedDr. Hana Bijoková. U příležitosti oslav vznikla nadace finančních příspěvků, v aule školy došlo k renovaci panelů dokumentujících historii gymnázia. Samotné oslavy pak proběhly ve dnech 2. – 5. května 1991. V rámci oslav se konala slavnostní akademie pro studenty, rodiče, absolventy a širokou veřejnost, v mezipatře 1. poschodí školy byla odhalena pamětní deska umučeným a padlým absolventům gymnázia, kteří položili své životy v boji proti fašismu a komunismu. Na různých místech města pak proběhla setkání abiturientů a oslavy byly ukončeny v neděli dopoledne mešními obřady, které proběhly v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Masarykových sadech a v evangelickém kostele Na Rozvoji.

Nová doba přinesla také nové trendy do výuky cizích jazyků. Od školního roku 1991/92 začal na naší škole působit první zahraniční lektor anglického jazyka, dr. Ralph Slayton z USA, v následujících letech pak manželé Cindy a Sean Butlerovi, James Beal, John Crain, Barbara Vojdik a Michele Dawn Arrol. Od roku 1990 byly pořádány výměnné zájezdy do Francie a o dva roky později se uskutečnily poznávací a vzdělávací zájezdy do Velké Británie. Organizovaly se rovněž zájezdy do Rakouska a Německa. Od školního roku 1993/94 byly navázány kontakty se střední školou HBLA v rakouském Kufsteinu, které však neměly dlouhého trvání. Na základě konkurzů byli někteří studenti vybráni pro delší studijní pobyty na školách obdobného typu v zahraničí, např. v USA nebo ve Francii. V této souvislosti lze uvést studenty V. Pekaře, J. Přikryla a M. Pisečného, kteří získali studijní stipendia do Francie, posledně jmenovaný byl navíc oceněn jako nejlepší student školy i v této zemi.

Po odchodu Mgr. Hynka Pospíšila do důchodu působili na gymnáziu jako ředitelé: Mgr. Zbyšek Ondřeka, PaedDr. Petr Šářec a Mgr. Zuzana Carbolová. Od 1. 9. 2011 je ředitelem školy RNDr. Tomáš Hudec.V roce 1995 byla obnovena činnost Sdružení rodičů, a škola tak získala pravidelnou a výraznou pomoc ve své činnosti ze strany rodičů studentů gymnázia.

V souvislosti s novými trendy výchovy a vzdělávání byla i na tomto gymnáziu zahájena výuka předmětu Informatika a výpočetní technika. V roce 1990 byla s pomocí tehdejšího odboru školství Krajského národního výboru v Ostravě zřízena v prostorách bývalé fotokomory první učebna výpočetní techniky s 10 počítači PC AT 286, vybavená síťovým počítačovým operačním systémem Novell. V prostorách nynější knihovny za aulou pak vznikla učebna s 10 počítači stejné kategorie. V roce 1995 byla zřízena nová učebna výpočetní techniky v prostorách učebny fyziky, která byla vybavena 9 počítači a v roce následujícím další učebna tohoto typu, a to úpravou bývalé pracovny zástupce ředitele školy.

Ještě v roce 1996 zakoupila škola z příspěvků a darů z oslav 75. výročí založení školy moderní kopírovací stroj Minolta, využívající kartový systém pro přístup ke kopírování. Byl rovněž zahájen postupný převod agendy školy pro využití výpočetní technikou. Kvalitnější práci umožnilo propojení počítačů v učebnách i v kabinetech do školní sítě, jež byla zprovozněna v roce 1998. Současně proběhla generální rekonstrukce telefonní sítě školy. Ve stejném roce získala škola první připojení k internetu. V roce 2000 pak bylo pořízeno víceúčelové síťové zařízení Sharp, které spojilo funkci klasické kopírky a sdílené síťové tiskárny.

Klesající podíl provozních prostředků a úsporná opatření ministerstva školství měly za následek postupné zpomalení rozvoje našeho gymnázia. Rozpočtová situace umožňovala pouze udržení základního chodu školy, která nutně potřebovala vzhledem ke svému stáří opravy. K hlavním problémům patřila oprava střechy a kotelny, jejíž zařízení bylo již často poruchové. V tomto období se alespoň podařilo realizovat některé investiční akce: v roce 1995 proběhla oprava podlahy ve velké tělocvičně a byla zřízena šatna pro pedagogy, o rok později pak proběhla první etapa opravy celkového oplocení školy ( opraveny tři strany a připraveno kovové pletivo ke kompletnímu oplocení). V roce 1997 pak byla provedena instalace vzduchotechniky ve varné části školní kuchyně, po které následovala v roce 1998 úprava celého provozu kuchyně do nerezového provedení.

I přes všechny, hlavně finanční, potíže škola nadále vzorně plnila svou výchovně vzdělávací funkci. K rozvoji nadání a talentů přispívala pestrá nabídka volitelných předmětů, účast studentů v soutěžích a olympiádách, aktivní činnost Sportovního klubu a vznik nového Středoškolského klubu 30. března 1995, který svou činnost zahájil v následujícím školním roce. Od té doby zajišťuje aktivity a reprezentaci školy v oblasti přírodovědné, humanitní, společenské a estetické, a to pod vedením některých členů pedagogického sboru nebo smluvních pracovníků. Od svého vzniku je členem Asociace středoškolských klubů České republiky.

I v 90. letech stejně jako předchozích obdobích zaznamenali naši studenti řadu úspěchů. K těm největším bezesporu patřily úspěchy na poli sportovním. V roce 1995 obsadilo korfbalové družstvo školy, hrající 1. dorosteneckou ligu, na republikovém přeboru 2. místo a o rok později v Chomutově 3. místo. Velmi úspěšní byli i softballisté, když v roce 1997 obsadili 4. místo v celostátním finále školských lig. Nejúspěšnější v oblasti sportu byla studentka Veronika Piecuchová, která jako žákyně kvarty zvítězila na mistrovství republiky ve střelbě ze vzduchové pistole a mezi dospělými obsadila 5. místo. To jí umožnilo reprezentovat Českou republiku na světovém poháru v Mnichově a Miláně. Bezesporu jejím největším úspěchem je však vítězství na juniorském mistrovství Evropy v Mnichově v roce 1999.

Rovněž i v mimosportovních oblastech si počínali studenti gymnázia velmi úspěšně. V roce 1998 se Alice Szczepanska se svou seminární prací Česko-polské vztahy umístila mezi nejlepšími v celostátním kole soutěže Nadace pro ústavu a ústavnost. Ve školním roce 1999/2000 získal Martin Pisečný 2. místo v celostátním kole zeměpisné olympiády.
Od roku 1994 začali studenti školy nepravidelně vydávat vlastní měsíčník Press.

Také na počátku 21. století procházela škola postupnými proměnami. Od školního roku 2001/2002 se stal zřizovatelem školy Moravskoslezský kraj. V následujícím školním roce byl na škole k přechodnému zvýšení počtu tříd na 17, a to v souvislosti s ukončením povinné osmileté školní docházky a s dobíhajícím studiem 2 tříd ve víceletém cyklu. O rok později pak byla ukončena etapa dlouhodobého cíle školy zaměřená na vyrovnání čtyřletého a osmiletého cyklu gymnázia. Od školního roku 2004/05 se tak počet tříd ustálil na 16, z toho tvořilo 8 tříd víceletý cyklus a 8 tříd cyklus čtyřletý.

Patrně nejvíce rozvíjející se oblastí se stala výpočetní technika. Jestliže v roce 2001 měla škola 25 počítačů propojených ve školní síti a připojených k internetu rádiovým přenosem, pak v roce 2006 sloužily pro výuku informační a výpočetní techniky 2 učebny s 22 počítači vybavené projekčním zařízením a interaktivním systémem e-Beam. V roce 2002 byl pořízen v rámci dotačního programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na rozvoj středních škol první dataprojektor a učebna biologie získala mikroskop s možností připojení na počítač. V rámci ICT plánu školy došlo v letech 2005 – 2006 k přestavbě klasické učebny v učebnu multimediální pro výuku ostatních předmětů, zvláště cizích jazyků. Byla vybavena 17 počítači, projekcí a doplněna mobilním interaktivním zařízením. Výpočetní technikou byly vybaveny kabinety, odborné učebny, sborovna, a to vše bylo propojeno do školní sítě a řízeno centrálním serverem.

Dekretem z 19. dubna 2004 byl gymnáziu udělen Statut Informačního centra SIPVZ. Gymnázium je rovněž školícím střediskem SIPVZ a organizuje pro učitele okolních škol školení pro začátečníky a pokročilé k získání počítačové gramotnosti. V tomto směru se škola řadí k předním v kraji. V roce 2004/05 podalo Informační centrum SIPVZ projekt Metodická pomoc Informačního centra pro zavádění ICT do výuky přírodovědných předmětů 2. stupně základních škol a víceletých gymnázií.

Výuka na škole byla v té době organizována podle učebních dokumentů pro gymnázia. V učebních plánech byla posílena výuka cizích jazyků, přírodovědných předmětů, matematiky a výpočetní techniky, objevily se možnosti volitelných předmětů v třetím a čtvrtém ročníku. Jedním z hlavních cílů školy byla úspěšnost absolventů v přijímacím řízení na vysoké a vyšší odborné školy. V této době u nich převažoval zájem o humanitní obory se zaměřením na sociální oblast.

Ve školním roce 2002/03 byla vytvořena Studentská rada školy tvořená ze zástupců jednotlivých tříd. V počátku své činnosti zapojovala studenty do různých akcí charitativního charakteru, např. Bílá pastelka, Den s Emilem, Květinový den apod. Samostatně zorganizovala charitativní akci na podporu dětí s mentálním postižením v Havířově a českotěšínském Edenu. Později se aktivita Studentské rady zaměřila na akce většího charakteru, jako jsou např. Majálesy středních škol v Českém Těšíně.

V roce 2002 začal vycházet nový studentský měsíčník HUGO, a to v tištěné a digitálně podobě. Měl takovou úroveň, že byl v roce 2003 ohodnocen Nadací fondu Josefa Luxe jako nejlepší svého druhu v republice. Stejného ocenění se dočkal i v roce následujícím.

Škola nadále organizovala pro žáky odborné exkurze, plavecký výcvik, lyžařský kurs ve Velkých Karlovicích a sportovně turistické kursy: pro nižší gymnázium ve Velkých Karlovicích a pro vyšší gymnázium v Chorvatsku. Studenti se trvale zapojili do vzdělávacích, společenských, kulturních a sportovních aktivit města Českého Těšína a regionu Těšínska.

Gymnázium se rovněž zapojilo do spolupráce se školami v zahraničí. Ve školním roce 2002/03 v rámci kontaktů se soukromým lyceem Bielsku-Biale v Polsku byl realizován geografický projekt Čantoryje 2003. Proběhlo společné setkání studentů a pedagogů středních škol z Polska, Slovenska a České republiky v rámci projektu Euroregiony pod patronací Regionální rozvojové agentury HRAT v Třinci. Došlo tak k navázání kontaktů s lyceem A. Osuchowskiego v Cieszynie a gymnáziem v Jatrzebie Zdrój v Polsku. Přeshraniční spolupráce pak pokračovala i v následujících letech zvláště s polskými partnery, a to v rámci projektu Kulturní dědictví jako klíč k sebeurčení česko-polského pohraničí Těšínského Slezska. Jednalo se o cyklus workshopů s tematikou vzájemného soužití v multikulturním příhraničním regionu. Projekt vznikl u příležitosti 1 200 let od založení města Těšína.

V rámci mezinárodních kontaktů začala škola spolupracovat s Gymnáziem Jozefa Miloslava Hurbana v Čadci, a to s její bilingvní částí, na projektu Visegrádské čtyřky. V jeho rámci pak gymnázium uspořádalo společnou prezentaci projektu Science Across the World za přímé účasti zástupce této organizace. V průběhu 3 dnů hostili studenti a učitelé své partnery z maďarského Györu, slovenské Čadce a polské Skwierzyny. Celý projekt byl realizován v anglickém jazyce a měl velký přínos pro výuku tohoto jazyka. Dalším mezinárodním projektem, do něhož se škola zapojila, byl Young People Vote European Parlament fot Youth, jehož smyslem a cílem bylo zorganizovat simulované volby do Evropského parlamentu. Jeho předkladatelem projektu bylo Centrum edukacji obywatelskiej ve Varšavě a kromě českotěšínského gymnázia se ho zúčastnily školy z Německa, Litvy, Polska a Slovenska.

Studenti byli stejně jako v uplynulých letech úspěšní v řadě odborných, kulturních a sportovních soutěží, kdy se mnozí z nich probojovali nejen do celostátních kol, ale dosáhli v nich vynikajících úspěchů. To, že se dá spojit studium na gymnáziu s vrcholovým sportem, dokázala studentka Petra Kocurová, která od roku 2000, kdy skončila na 4. místě na mistrovství Evropy ve vodním lyžování za elektrickým vlekem, se stala sedmkrát mistryní České republiky v této disciplíně. Ve školním roce 2001/02 získala Pavla Olšarová 1. místo v celostátní soutěži žáků v psaní na PC a ve stejné soutěži obsadil Jiří Jelínek 2. místo. V rámci celostátní soutěže ve francouzském jazyce, kterou pořádá redakce l´Amitié, se studentům školy podařilo dvakrát zvítězit, poprvé v roce 2002, podruhé o dva roky později. V soutěži ve výpočetní technice Zav junior získala Kristýna Libosková 2. místo a stejného výsledku dosáhla i o rok později v národní soutěži v psaní na PC. V roce 2004 dosáhla velkého úspěchu v zeměpisné soutěži Eurorebus dvojice Zbyněk Wojkowski a Radek Sporysz, kteří v ní zvítězili. O rok později ve stejné soutěži navíc s Jiřím Jelínkem a Josefem Beničákem tento úspěch zopakovali. Tuto soutěž studenti gymnázia vyhráli v celorepublikovém klání celkem třikrát. Zbyněk Wojkowski rovněž zvítězil v soutěži cestovního ruchu Profigou 2004. Na poli uměleckém, v recitační soutěži Wolkrův Prostějov, zvítězily ve svých kategoriích Eva Kajzarová a Marie Štípková, Pavel Fatura získal 3. místo.

Na dobrém jménu školy se podepisovala i kvalitní spolupráce s rodiči, a to díky Sdružení rodičů, které se ve spolupráci s vedením školy podílelo hlavně na mimoškolní zájmové činnosti žáků. Navíc v roce 2009 vytvořilo a finančně podpořilo vznik oddychového koutku pro studenty ve 2. patře školní budovy. Gymnázium spolupracovalo i s dalšími partnery, např. s Třineckými železárnami, firmou Finidr, Úřadem práce Český Těšín, občanským sdružením Trianon a Městským úřadem v Českém Těšíně. Velkou novinkou v historii školy se stalo založení Nadačního fondu přátel gymnázia Český Těšín (NFPGČT) 16. 7. 2009, a to z iniciativy absolventa naší školy, Ing. Petra Pajase. Sídlo této nadace se nachází v areálu Břevnovského kláštera v Praze. Účelem jeho vzniku je podpora rozvoje vysoce kvalitní výuky na gymnáziu.

Na druhé straně se gymnázium v prvních letech nového tisíciletí potýkalo s nedostatkem finančních prostředků potřebných k zajištění dobrého technického stavu školní budovy. Vysoké náklady na energii neumožňovaly získat potřebné finanční prostředky na rozsah oprav, výměnu vnitřního vybavení tříd, učeben a laboratoří. V období 1999 – 2000 byl svépomocí opraven areál školní zahrady včetně skleníku, kde vznikla první internetová kavárna v Českém Těšíně. V roce 2000 proběhla první etapa modernizace topného systému školy v prostorách hlavní budovy a malé tělocvičny. V roce 2002 došlo k opravě střechy celé školní budovy, k rekonstrukci osvětlení tříd a velké tělocvičny. Opravena rovněž byla bytová část školy. V roce 2003 byla zahájena realizace druhé etapy opravy topného systému školy a v jejím rámci byla provedena oprava systému potrubí, hlavního plynového ventilu v kotelně a rekonstrukce rozvodu plynu ve školní jídelně. Souběžně byly zahájeny práce na první etapě modernizace školní jídelny, které byly dokončeny v průběhu července a srpna 2004. V roce 2006 byla dokončena druhá etapa rekonstrukce šaten, kdy došlo k jejich odstranění z prostoru navazujícího na školní jídelnu a přemístění do prostor bývalé učebny v přízemí.

Prioritou byla však již několik let výměna oken v celé škole a zateplení fasády budovy, poněvadž v zimním období byla často omezována výuka v důsledku příliš nízkých teplot ve třídách. V roce 2004 bylo v oblasti investičních prostředků zajištěno finanční pokrytí zpracování projektové dokumentace výměny oken a zateplení fasády. Velmi náročné přitom bylo projednávání projektové dokumentace s Národním památkovým ústavem v Ostravě vzhledem k zařazení školní budovy mezi architektonické kulturní památky. V říjnu 2005 byla radou a poté i zastupitelstvem Moravskoslezského kraje schválena investiční dotace na výměnu oken a zateplení fasády školní budovy. Samotná generální oprava školní budovy pak proběhla v letech 2007 – 2008, k dokončení výstavby oplocení školního dvora pak v letech 2009 – 2010.

V historii školy se stalo již tradicí organizovat oslavy u příležitosti jubilejních výročí založení gymnázia. Ty poslední se konaly v loňském roce, ale přípravy trvaly 9 měsíců, kdy probíhal nácvik jednotlivých sekvencí slavnostní akademie, příprava jubilejního sborníku s DVD nahrávkou, výtvarná výzdoba školy, v závěru pak instalace historické učebny, květinová výzdoba před školou a příprava pohostinských prostor ve škole i ve městě pro abiturientská setkání. Do této práce se zapojili všichni pedagogové školy za výrazné pomoci dalších subjektů, např. Muzea Těšínska, Městského úřadu v Českém Těšíně, Nadačního fondu přátel Gymnázia, Sdružení rodičů, Integrované střední školy obchodního podnikání v Českém Těšíně a dalších.

Jakýmsi úvodem k oslavám se stal gigaprojekt matematiků školy – Řešení nejdelší rovnice, s jehož nápadem přišel Mgr. Pavel Hulva, ale podíleli se na něm všichni učitelé matematiky. Rovnici v určitý čas počítalo zhruba 450 studentů a každý dostal zadání dlouhé minimálně deset centimetrů, které musel vypočítat. Byla v něm přirozená čísla, nekonečná geometrická řada, derivace, ale i integrály. Nikdo se nesměl splést. Výsledky jednotlivých tříd se pak sečetly a vyústily ve dva kořeny – čísla 1921 a 90, což je rok a výročí založení školy. Celá rovnice měřila úctyhodných 43,4 m. Vznikl tak rekord, který je certifikován Agenturou Dobrý den v Pelhřimově a zapsán do České knihy rekordů. Zároveň patří mezi TOP 10.

Samotné oslavy byly zahájeny ve čtvrtek 9. 6. 2011 ve 14 hodin, kdy proběhlo otevření výstavy výtvarných prací studentů gymnázia v galerii Těšínského divadla. V tentýž den v 19 hodin začal slavnostní koncert hudebního souboru Hradišťan, a to v evangelickém kostele Na Rozvoji. Koncert uváděl absolvent gymnázia, nynější převor Břevnovského kláštera v Praze, Mgr. Petr Prokop Siostrzonek. V jeho závěru proběhl křest jubilejního sborníku.

V dalších dvou dnech pak proběhlo v sále Těšínského divadla celkem 5 představení slavnostní akademie. Byly určeny pro studenty gymnázia a dalších místních škol, pro rodiče studentů, absolventy, hosty a širokou veřejnost. Celou přípravu a organizaci měli na starosti MgArt. Ivan Sec a PhDr. Alena Hasáková. Ve svém bohatém programu se představilo na 170 účinkujících a celé představení mělo u diváků značný úspěch. Zároveň byla od časných ranních hodin otevřena budova školy pro absolventy a hosty, kde mohli zhlédnout prezentace v jednotlivých učebnách a interiér historické učebny. Ve školní aule, která se proměnila v informační středisko, bylo možno zakoupit sborník s DVD nahrávkou, upomínkové předměty, knižní publikace s regionální tematikou nebo zhlédnout prezentaci historických fotografií školy a jejího života. Měli rovněž možnost občerstvit se v bufetu, jehož obsluhu a provoz zajišťovali studenti a pedagogové z českotěšínské integrované střední školy obchodního podnikání. Průběh oslav zaznamenala také média, a to zvláště regionální televize IFK, která z průběhu akce natočila několikaminutový záznam.

V pátek 10. 6. v odpoledních hodinách se ve velké tělocvičně školy uskutečnilo setkání basketbalových generací, které skončilo přátelským turnajem. V sobotu od 10 hodin dopoledne probíhalo ve sborovně školy slavnostní setkání hostů a od 13 hodin se pak v jídelně školy konal slavnostní oběd pro současné a bývalé pedagogy.

V podvečerních hodinách se na 11 místech ve městě a jeho blízkém okolí scházeli abiturienti školy, aby zavzpomínali na léta strávená ve školních lavicích. Podle odhadu se celkově jubilejních oslav zúčastnilo cca 1 600 absolventů.

Jak se už stalo v posledních letech tradicí, celou akci v neděli dopoledne završily evangelická bohoslužba v kostele Na Rozvoji a katolická mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Masarykových sadech.

Současnost

Spádovou oblast tvoří (primární okruh Český Těšín, Chotěbuz, Těrlicko, obce okolo tratě 322 Český Těšín –Frýdek-Místek, sekundární okruh Třinecko, Jablunkovsko, Albrechtice u Českého Těšína, Horní Suchá, Louky nad Olší a terciární okruh Frýdek-Místek, Havířov, Ostrava a Karviná). Od školního roku 2011/12 byl v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem ve spádové oblasti školy snížen počet tříd na 15, kdy vedle 1 ročníku osmiletého cyklu je otvírán pouze 1 ročník cyklu čtyřletého.

V roce 2011 byly zmodernizovány šatny, které jsou vybaveny šatními skříňkami, vybudováno připojení všech tříd k internetu a zprovozněno Wi-Fi, které pokrývá celou školu a je k dispozici žákům i učitelům. Dále pokračuje dovybavení všech standardních tříd počítači, dataprojektory a novým nábytkem. V lednu 2012 byl spuštěn elektronický stravovací systém a začíná se upravovat aula do podoby reprezentativní místnosti školy s možností multimediální výuky i koncertního využití (k dispozici je anglické křídlo). V následujícím měsíci proběhla modernizace auly školy a některých učeben.

Studenti se během svého působení na škole účastní lyžařského kurzu ve Velkých Karlovicích (Sekunda, Kvinta a 1. ročník) sportovně-turistického kurzu ve Velkých Karlovicích a v Chorvatsku (Kvarta, Septima a 3. ročník), tanečního kurzu (Sexta a 2. ročník), naučné exkurze do Prahy (Oktáva a 4. ročník), geografické expedice na Hrčavu (Oktáva a 4. ročník) a dalších naučných exkurzí, o které si studenti sami mohou podat žádost. Studenti se rovněž nadále zapojují do nejrůznějších sportovních a kulturních soutěží a olympiád. Bohatá je i účast školy na velkých projektech regionálního, přeshraničního i mezinárodního charakteru. Na základě nových trendů ve výuce (mediální výchova, týmová práce, projektové vyučování apod.) se pedagogové školy aktivně věnují přípravám řady tzv. miniprojektů, kterých za poslední dobu vznikly desítky.

Od ledna 2012 probíhají na škole desetihodinové kurzy z českého jazyka a matematiky připravující žáky 5. a 9. tříd základních škol k přijímacím zkouškám na střední školy.

Současnou vizí školy je řádná komunikace mezi studenty a vyučujícími, řešení jakýchkoli nově vznikajících problémů, a především v rámci možností zkvalitnění a zpříjemnění výuky.

PRAMENY A LITERATURA

Pod vlastní krov! Památník k otevření vlastní budovy státního československého reálného gymnasia v Českém Těšíně. Vlastní náklad, Tiskárna a nakladatelství Karel Prochaska, Český Těšín 1935
Kronika školy 1953 – 1967
Kronika školy 1967 – 1994
Jubilejní sborník. Sdružení rodičů a přátel školy při gymnasiu s výborem pro oslavy gymnasia v Českém Těšíně, Český Těšín 1971
Dodatek k Jubilejnímu sborníku 50 let gymnasia v Českém Těšíně, Český Těšín 1972
Jubilejní sborník 60 let Gymnázium Český Těšín. Český Těšín 1981
Sborník k 65. výročí založení školy. Ředitelství gymnázia v Českém Těšíně, Český Těšín 1986
Almanach k 70. výročí založení gymnázia v Českém Těšíně 1921 – 1991. Těšínská tiskárna, Český Těšín 1991
Sborník k 75. výročí založení Gymnázia v Českém Těšíně 1921 – 1996. Těšínská tiskárna, Český Těšín 1996
Sborník k 80. výročí založení Gymnázia v Českém Těšíně 1921 – 2001. Těšínská tiskárna, Český Těšín 2001
Sborník k 85. výročí založení Gymnázia v Českém Těšíně 1921 – 2006. Český Těšín: Finidr: 2006
Sborník k 90. výročí založení Gymnázia v Českém Těšíně 1921 – 2011. Český Těšín: Finidr 2011
Výroční zprávy o činnosti školy z let 1994 – 2006
Výroční zpráva o činnosti školy 2010 – 2011

Zpět na O škole