Historicko-geografická exkurze do Normandie a Paříže, březen 2019

S francouzštinou po stopách vylodění a Johanky z Arku

V neděli 24. 3. 2019 se parkoviště vedle autobusového stanoviště začalo hemžit natěšenými studenty našeho gymnázia a jejich lehce nervózními rodiči, kteří se přišli rozloučit s jejich ratolestmi, než se vydají na dalekou cestu do země galského kohouta. Odbilo 11 hodin, poslední objetí, přání bon voyage a šup do autobusu vstříc novým zážitkům.

V pondělí ráno, po zhruba jednadvacetihodinové cestě, jsme dorazili na místo. Malebné městečko Étretat na alabastrovém pobřeží s výhledy na bílé útesy a přirozeně vzniklé skalní oblouky, které učarovalo například Claudu Monetovi, ohromilo svou krásou i nás.

Naše objevování Normandie pak pokračovalo návštěvou Rouenu, hlavního města tohoto regionu. Rouen je spojen především s Johankou z Arku, která zde byla v roce 1431 zaživa upálena na náměstí Vieux-Marché. Zde taky vyrostl moderní kostel zasvěcený právě svaté Johance z Arku. Množství katedrál, kostelů, opatství a dalších náboženských budov, které jsme mohli navštívit, vynesl Rouenu přezdívku „ville aux cent clochers“ (stověžaté město). Prošli jsme se kolem proslulého orloje, jemuž chybí minutová ručička. Osobní volno jsme využili k odhalování dalších koutů města, k nákupu suvenýrů či něčeho k zakousnutí, odpočinku či návštěvě některých z mnoha muzeí, která město nabízí, ať už muzeum keramiky, umění, uměleckého kovářství, či muzeum Johanky z Arku. Večer jsme se prošli do restaurace, kde jsme zasytili hladové krky, a po večeři jsme se už konečně vydali na hotel, abychom si po dvou náročných dnech konečně pořádně odpočali.

V úterý brzy ráno snídaně a pak hned do autobusu, abychom využili krásného počasí k objevování Normandských pláží spojených s vyloděním. Nejprve jsme navštívili historické městečko Arromanches-les-Bains. Právě na místní pláži spojenci při bitvě o Normandii vybudovali provizorní umělý přístav Mulberry, který umožnil vylodění až 20 000 tun materiálu denně. Během sta dnů, kdy přístav fungoval, zajistil bezpečné vylodění 2 500 000 mužů, 500 000 vozidel a 4 000 000 tun materiálu. V muzeu vylodění jsme si pak mohli prohlédnout tehdejší události pomocí modelů, strojních mechanismů a videoprojekcí. Někteří z nás využili volného času i k návštěvě kruhového kina „cinéma circulaire“, kde jsme na 9 plátnech souběžně zhlédli strhující unikátní záběry z celého světa vyprávějící příběh 100 dní bitvy o Normandii.

Poté, co jsme načerpali cenné historické informace, nás čekala návštěva prvního amerického vojenského hřbitova druhé světové války v Colleville-sur-Mer čítající 9 387 hrobů, pláže Omaha beach, jedné z 5 pláží, kde 6. června 1944 vylodění spojeneckých vojsk probíhalo, a posléze i procházka po Pointe du Hoc, kde byla umístěna německá dělostřelecká baterie, místo hrdinného boje amerických Rangers během vylodění v roce 1944.

Na závěr dne jsme se ještě vydali do Bayeux. Tapisérie z Bayeux, kterou jsme si mohli prohlédnout, je 50 cm široká a 68 m dlouhá vyšívaná látka zobrazující ovládnutí Anglie normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem včetně slavné bitvu u Hastingsu v roce 1066 a právem patří k nejcennějším památkám středověkého umění.

Středeční den našeho pobytu ve Francii jsme zahájili ranní procházkou po Caen, nedaleko kterého jsme byli ubytovaní. Prošli jsme kolem dvou opatství – mužského (abbaye auy Hommes, ab. St. Étienne) a ženského (abbaye aux Dames), která v 11. století založil Vilém Dobyvatel. Ten se také zasloužil o místní hrad, z jehož hradeb jsme mohli město obdivovat. 

Po osvěžující procházce jsme se vydali k druhému nejnavštěvovanějšímu místu Francie – Mont-Saint-Michel. Jedná se o 80 metrů vysoký poloostrov, který se díky rekordním 15 metrovým rozdílům mezi výškou přílivu a odlivu stává čas od času ostrovem. Na vršku této Hory Sv. Michaela se nachází opatství. Původně zde byla modlitební kaple, kterou založil biskup z nedalekého městečka Avranches, jemuž se několikrát zjevil archanděl Michael a ve snu mu založení kaple přikázal. Za francouzské revoluce bylo opatství dočasně zrušeno a stalo se vězením. Celé opatství s barvitou historií jsme si prošli a za křiku racků jsme mohli obdivovat jak výhledy na moře, pláže s tekutými písky, které Mont-Saint-Michel obklopují, tak jeho útroby, modlitebny, kaple či rajskou zahradu, která byla určena k četbě a rozjímání. Toulali jsme se křivolakými uličkami a radovali se nad objevenými zákoutími, navštívili jsme četné krámky se suvenýry a ochutnali něco malého z místní kuchyně.

Po návštěvě tohoto druhého nejnavštěvovanějšího místa Francie už nezbývalo než vydat se na místo nejnavštěvovanější – do Paříže. Tu jsme si nechali na poslední den našeho pobytu, na čtvrtek.

Ve čtvrtek ráno jsme se všichni, sic trochu unavení po několika dnech cestování, vzbudili natěšení, že konečně na vlastní oči poznáme francouzské hlavní město, o kterém se tolik učíme. Dlouhá fronta před „železnou dámou“, zástupy neodbytných pokoutných prodejců suvenýrů a ani několik bezpečnostních kontrol, které jsme museli podstoupit, nás neodradily od chuti vyběhnout si do druhého patra slavné Eiffelovy věže, jejíž vrchol jsme následně zdolali výtahem. Odměnou nám byla možnost slunit se ve výšce 300 metrů nad zemí s ohromujícími výhledy na město.

Po návštěvě tohoto symbolu Paříže jsme se vydali přes Martovo pole (Champ de Mars) směrem k vojenské škole (École militaire) a Invalidovně, kterou nechal Ludvík XIV postavit pro staré vojáky a válečné invalidy. V Dómu jsme si mohli prohlédnout i Napoleonovu hrobku. Následovala procházka po nábřeží kolem Muzea d’Orsay až k Louvru, dobrovolníci mohli krátce navštívit muzeum, někteří se proběhli až ke slavné katedrále Notre Dame, jiní využili volného času k odpočinku v Tuilerijských zahradách. Pak jsme se vydali přes náměstí Svornosti (Place de la Concorde) kolem slavného Obelisku na Champs-Élysées, světově proslulý bulvár, vedoucí až k Vítěznému oblouku postavenému na počest Napoleonových vítězství. Naši několikakilometrovou túru po Paříži jsme zakončili odpočinkovou vyhlídkovou plavbou na Bateaux-Mouches, při které jsme si mohli slavné památky vychutnat ještě jednou a z jiné perspektivy. To už se ale postupně setmělo a my všichni jsme věděli, že je ta správná chvíle se s Francií rozloučit, nasednout do autobusu a vydat se zase do rodné vlasti.

Ke zdařilému pobytu přispělo nejen nádherné počasí, které nám po celou dobu přálo, ale všichni zúčastnění – žáci, kteří se po celou dobu chovali zodpovědně a respektovali pokyny vyučujících, zkušená, vstřícná a stále dobře naladěná paní průvodkyně Jana Amadou a řidiči, kteří dbali na naše bezpečí na cestách.

Organizátoři poznávací exkurze

 

Andrea Šteflová, foto

Mgr. David Vlček